Den první: Kde je klíček?
Přicházíte k vozidlu. Saháte do kapsy. Vytahujete klíč. Hledáte, kam ho zapíchnout. Není tam nic. Zmateně obcházíte vozidlo. Kolega vám po třech minutách tiše ukáže, že stačilo mít klíč v kapse a sednout si.
Toto je normální. Každý to zažil. Nikdo to nepřizná.
Den první, pokračování: Startování
Sedíte. Zmáčknete tlačítko START. Ticho. Absolutní ticho. Panika. „Nespustilo se to." Zmáčknete znovu. Znovu. Ještě jednou. Na displeji svítí „READY" a vy zíráte na displej jako na cizí jazyk.
Vozidlo běží. Běželo od začátku. Elektrický motor prostě nevydává žádný zvuk při volnoběhu. To, co znáte jako „motor chrochtá, takže jede" — to tady neexistuje. Musíte věřit displeji. Přijměte to.
Den druhý: Tankování
Jedete okolo čerpací stanice. Reflex nastoupí automaticky. Zabočíte. Stojíte u stojanu. Vyndáváte pistoli. Hledáte víčko nádrže. Najdete zásuvku. Vrátíte pistoli. Odjíždíte.
Kolega, který to viděl z okna kanceláře, o tom bude vyprávět ještě za pět let.
Den druhý, večer: První dobíjení
Přijíždíte dobíjet. Vidíte nabíječku. Záhadný kabel. Záhadný konektor. Zkusíte ho zapojit. Nejde. Otočíte. Nejde. Znovu. Klikne. Kontrolka se rozsvítí zeleně. Vy nevíte, zda jste to udělali správně, nebo zda to funguje navzdory vám.
Funguje to navzdory vám. Zatím.
Den třetí: Regenerativní brzdění
Přibližujete se ke křižovatce. Pustíte plyn. Vozidlo začne samo brzdit. Šlápnete na brzdu. Vozidlo brzdí víc. Přejedete stopčáru o metr. Nikdo to neviděl.
Regenerativní brzdění rekuperuje energii zpět do baterie. Je to skvělá technologie. Je to také technologie, která vás první tři dny přiměje zastavovat tam, kde jste zastavit nechtěli.
Tip od Marcely: Začněte brzdit dřív. Tedy: začněte pouštět plyn dřív. Tedy: přestaňte šlapat na plyn dřív. Prostě jeďte pomaleji dopředu, než chcete zastavit. Je to logické. Za týden.
Den čtvrtý: Dotazy od kolegů
Kolegové vědí, že máte nové elektrické vozidlo. Přicházejí s dotazy.
- „A co když ti dojde proud na dálnici?" — Stejně jako vám dojde nafta, pokud ji nenačerpáte. Dobíjíte. Jednoduché.
- „A v zimě to nejezdí, že?" — Jezdí. Dojezd se trochu zkrátí. Přesně jako vy chodíte v zimě pomaleji, ale taky dojdete.
- „A co baterie, za pět let ji vyhodíš, co?" — Baterie v moderních elektrických vozidlech vydrží přes 200 000 km. Vaše stará nafťačka vydržela kolik?
- „A elektřina přece pochází z uhlí!" — Toto je nejoblíbenější dotaz. Odpovězte jen úsměvem. Diskuse nepovede nikam.
Na všechny tyto dotazy odpovíte klidně, věcně a s nadhledem. Poté, co je sami prožijete popáté, přestanete odpovídat a začnete jen kývat hlavou.
Den pátý: Objev tichého provozu
Ráno vyjíždíte ze dvora ve čtyři hodiny. Sousedé spí. Nic neslyší. Vy neslyšíte skoro nic. Ani motor, ani výfuk, ani ten specifický chrochtot nafťáku při studeném startu, který vás vždy upozornil, že teď jste vzbudili celou ulici.
Toto je moment, kdy začínáte chápat, proč někteří lidé elektrická vozidla milují. Je to tichá revoluce. Doslova tichá.
Den šestý: Dojezd
Koukáte na displej. Zbývající dojezd: 180 km. Vaše trasa dnes: 40 km. Mozek přesto začne počítat. „Co kdyby...?" Co kdyby byl objezd. Co kdyby bylo vedro a klimatizace. Co kdyby, co kdyby.
Tomuto jevu se říká range anxiety — úzkost z (ne)dojezdu. Postihuje 100 % řidičů v prvním týdnu a přibližně 0 % řidičů po prvním měsíci. Proč? Protože zjistíte, že 180 km je víc než 40 km, a to pokaždé.
Den sedmý: Pondělí ráno
Přicházíte k vozidlu. Baterie nabitá přes noc na 100 %. Nastoupíte. Zmáčknete START. Ticho. Displej svítí READY. Tentokrát víte, že to jede.
Jedete. Tiše. Bez výfukových plynů. Regenerativní brzdění funguje přesně tak, jak jste čekali. U čerpací stanice ani nezabočíte.
Gratulujeme. Přežili jste první týden.
Co vás čeká ve druhém týdnu
Ve druhém týdnu začnete kolegům vysvětlovat, že elektřina nepochází jen z uhlí. Ve třetím týdnu budete přemýšlet, proč jste to dřív nejezdili. Ve čtvrtém týdnu budete online hledat, zda by nešlo nainstalovat nabíječku doma.
To je normální postup. Vítejte na druhé straně.
Marcela Kotková, průvodkyně moderní elektrickou mobilitou a přeživší spalovací éry
